Setkání s esencí duše a vnitřní čarodějkou

Hned na úvod musím podotknout, že jsem měla jisté výhrady k podobným seancím a pojmům jako je „esence duše“ nebo „vnitřní čarodějka“. Bylo to pro mě takové neuchopitelné a spíš jsem to vnímala jako ezo pojmy. Visel mi tam vždy otazník, nakolik si projektujeme do vnitřní vizualizace naše přání, představy a programy. Jak poznám, že mi do toho nezasahuje hlava a že se tohle bude odehrávat z naprosto jiné roviny?

Přesto jsou ale chvíle, kdy jdete i do takových situací, protože ten povel z nitra je naprosto jasný! Znáte to?

TOHLE JE PRO TEBE! Byl to naprosto jasný vzkaz z nitra. Takový, který už většinou umím následovat a důvěřovat mu. Byla jsem stoprocentně první, kdo se přihlásil k Editě na focení s tématem Esence duše a setkání s vnitřní čarodějkou.
Proto ani od tohoto procesu absolutně nic neočekávám, nevkládám si tam NIC, jak bude proces probíhat, jak asi vyjdou pak fotky… prostě NIC.
Musím si sama vše osahat, zakusit, abych věděla… A v ten okamžik jsem ještě opravdu nevěděla, jak moc si vnitřní spojení se svými archetypy duše a čarodějky zakusím a osahám 😅!

Na začátku setkání mi Edí jasným hlasem sděluje: „Janí, musím tě ale upozornit, že tohle není žádná terapie ani nic podobného. Jen tě provedu k tvé vnitřní esenci a setkání s tvou vnitřní čarodějkou. Jak si dovolíš se s nimi spojit, bude ale na tobě. Když ti polezou ven nějaké sračky, tak je jen zachytíme, ale nebudeme se jimi zabývat, ano?! Celý proces budeš mít zavřené oči a budeš pozorovat, co ti vyvstane.“

Sedám si na hebký kožešinový koberec, v pozadí hraje příjemná meditační hudba a vedle mě plápolá svíčka, která podtrhuje přítomný okamžik. Edí sedí naproti mně s mobilem v ruce, na který bude zachytávat okamžiky mého „procesu“.
Zavírám oči a soustřeďuji pozornost na dech. Edí mě provází nejdříve k esenci mé duše a pak dál, k vnitřní čarodějce.

Ocitám se na místě setkání. Kolem mě je jen bílo, nikde nic a nikdo. Přesto si připadám velmi bezpečně a cítím, že tohle „znám“. Najednou se přede mnou postupně, jakoby z mlhy vynořuje krajina. Kopce a údolí a v pozadí se vine řeka, která ústí do velkého jezera. Nacházím se nad tím vším, pociťuji jemný vánek a mám pocit, že tohle všechno je mnou… blaženě se usmívám.

Z tohoto velmi příjemného naladění mě vytrhává moje hlava. „No, už je to tady! Haha, vidíš, to jsou tvoje představy! Pěkně si to maluješ! Tomu chceš vážně VĚŘIT?!“ dodává celkem škodolibě.

Má zvídavost, CO JE ZA TÍM, co může následovat, je ale silnější než škodolibý hlas. Nevěnuji mu pozornost a otevírám se všemu, co přijde, co uvidím.

TO JE ONA!

Cítím, jak mě poklepe na rameno a se zvonivým hlasem vesele řekne: „Tady jsem.“ Pootáčím hlavu, ale hned se schová, takže ji nevidím. To samé opakuje na druhou stranu. Obrovsky se baví… přijde jí vtipné, ŽE JI POŘÁD NEVIDÍM, že se vždy jen pootočím, ale bojím se na ni pohlédnout úplně.

Najednou přede mě moje duše sune velké zrcadlo, za kterým je schovaná a neustále se směje. Čistě, zvonivě, radostně. Uvědomění, že se nachází přede mnou za zrcadlem, je velmi silné!
Edí se ptá dál: „Jak tvá duše vypadá, Janí?“
Dosavadní obava ji plně vidět mizí a zvědavě čekám, jestli se mi ukáže. Dívám se do toho velkého zrcadla a má duše jím zezadu prostupuje. Vidím JI! Díváme se vzájemně do očí, usmívá se a má velkou radost! Dívám se na ni v úžasu, jak je nádherná, bezprostřední, jedinečná! A pomalu mi dochází, že se dívám sama na sebe. ŽE JSME JEDNO! Zalévá mě tak nepopsatelný pocit dojetí, jasnosti, radosti a štěstí! Slzy se mi kutálí po tváři. Je to neuvěřitelně silné propojení! Naprostá důvěra.

Dochází mi, jak mi právě doslova a do písmene „odzrcadlila“, můj dosavadní postoj k NÍ a zároveň k sobě samé v mém životě… jak se schovávám sama před sebou!

Edí se raduje se mnou a pobízí mě ke spojení s mou vnitřní čarodějkou. Cítím znejistění, nohy mi tuhnou… ale má duše mi s naprostým nadšením říká: „Neboj se! Bude to skvělé! Pojď a důvěřuj mi, uvidíš, budeš nadšená jako já!“ a nedočkavě mě táhne za ruku směrem k čarodějce.

Váhavě ji následuji… dochází mi, že žádný krok, který udělám, nelze vzít zpět. Ocitáme se v chalupě prostoupené tajemstvím. Jako v pohádce. V rohu stojí stařena – na první pohled čarodějnice. Shrbená, stará, vrásčitá, kápí na hlavě. Přestože nevypadá zrovna „sympaticky“, vyzařuje z ní moudrost, neskutečný klid a síla.

Bože, to je taková síla, až to ve mně vzbuzuje hlubokou úctu a touhu po vědění všeho, co ví ONA.

Vím, že na mě čeká! Podívá se na mě a pevným, klidným hlasem bez výčitek říká: „Konečně jsi přišla. Podívej se na mě, jak vypadám… tak dlouho čekám. A čekala bych dál. Já mám času dost.“
Má duše vedle mě poskakuje a má neskutečnou radost z našeho společného setkání. Jako by to trvalo nekonečné věky, než k tomuto setkání došlo.
Čarodějka mi nabízí, ať zakusím její sílu, ale plně nechává na mně, jak se rozhodnu. Zato duše poskakuje, tetelí se nedočkavostí a s jiskrami v očích říká: „Víš, kolik toho spolu můžeme ještě zažít? Co všechno nás čeká?“ zajíká se nadšením.

Vnímám ale strach z té SÍLY… že ji zneužiju, budu zlá, destruktivní. Při tom pomyšlení se mi svírá srdce. A tohle nechci riskovat! Čarodějka opět pevným, přesto laskavým hlasem říká: „Buď můžeš život prožít jako doposud, nebo úplně JINAK. Budu tě učit, jak svou sílu používat, rozvíjet a kultivovat.“

Do toho slyším, jak mě Edí vybízí: „Jestli chceš, spoj se s ní, stoupni si do ní…“.
Vidím, jak vedle mě duše stojí a v jejích žnoucích očích se zrcadlí, kolikrát jsem už tohle zažila… přichází mi, že JE ČAS udělat TEN KROK. Spojit se navzdory svým strachům se svou vnitřní čarodějkou. Chytáme se za ruce, objímáme a prostupujeme sebou, až jsme jedno. Dívám se na své vrásčité ruce, jak začínají mládnout, postava se rovná, tvaruje a do každičké buňky se vlévá nepopsatelná síla a láska. Ten proces je tak klidný, jasný, bez jakýchkoliv otázek, pochyb, strachu.

Opět pomyslím na strach ze zneužití této síly. Ihned mi přichází odpověď: „Je to iluze! Protože naprosto vše jsi ty. Vše máš v sobě, je to tvou součástí! Stačí PŘIJMOUT naprosto vše, co se nazývá dobrým a špatným… přijmout své přednosti i své stíny jako JEDNO. Pak se nechat vést svým srdcem a důvěřovat mu. I když to zpočátku bude výzva pro tvůj rozum, brzy se s tím sladí. A ty budeš přesně vědět, CO A JAK MÁŠ DĚLAT.

Stačí projít tou oponou strachu, obav a nelogických rozhodnutí, pokud ve svém srdci cítíš jasné vedení. Tady jsi se v minulosti už tolikrát zastavila. Ale pokud projdeš touto branou, získáš POZNÁNÍ na vlastní kůži. Bude tak silné, že se propíše do každičké buňky tvého těla. BUDEŠ VĚDĚT. V klidu svého nitra budeš neochvějně VĚDĚT!

Najednou vidím život jako švédský stůl, jako bohatou nabídku chutí all inclusive! Z něho si vybíráme a ochutnáváme, co chceme zažít. Respektive, co potřebujeme zažít, aby stoupla naše úroveň POZNÁNÍ. Někdo ke svému poznání potřebuje na talíř naložit kopeček utrpení, naběračku strachu a jako dezert si vybere frustraci. Dokonce si může i přidat, přestože mu to nechutná! Říká si: „Sice mi to nechutná, ale už znám tu chuť a vím, co jím. A to je jistota, že se najím!“

Přitom stačí vyplivnout, co mi nechutná, a říct: „Tohle už stačilo. Tohle už jíst nechci.“ A VYBRAT si z té rozmanité nabídky ŽIVOTA něco jiného.
Jenom tady na Zemi můžeme ochutnávat a zažívat situace v tak různorodé škále! Od utrpení, strachu, smutku, odvahy, až po lásku, harmonii, radost!

Jasně mi přichází: „Tvá zodpovědnost je nechat se vést srdcem a důvěřovat mu. Zodpovědnost je volba POSTOJE, jaký k ochutnávání ze svého all inclusive zaujmeš.“ Tahle zodpovědnost je tak osvobozující! Říct s klidným a jasným hlasem: „Děkuji, tohle už zažívat nepotřebuji, už chci žít JINAK!“
Jasně mi přichází, že i utrpení je volba! I utrpení vidím z naprosto z jiné roviny!
A v ten samý okamžik následuje jasné sdělení:

NIC NENÍ ŠPATNĚ ANI DOBŘE! TEČKA!!!

Prožila jsem naplno, že nic není špatně! Ani dobře! Absolutně vše, co ochutnáváme ze svého all inclusive, je v naprostém pořádku a slouží pro NÁS. Není zde žádné hodnocení nebo posuzování, které říká, že něco děláme špatně nebo dobře. PROSTĚ TO JE!

Přichází mi obraz motýla a jeho vývoj. Taky byl housenkou a jen žral a sral. Pak se zakuklil a jakmile přišel čas, musel opustit svou kuklu. Ne dřív, ani později. Čekal na TEN OKAMŽIK. Jinak by svůj přerod, svou transformaci nepřežil.

Zaplavuje mě neskutečná vlna soucitu a hlubokého pochopení ke všem (i k sobě), kdo ještě do toho poznání nedozráli. Pociťuji, jak jsou všechny životní situace tady na Zemi potřebné! Jaká je zde neuvěřitelná různorodost a pestrost!

Naše vnitřní vyzařování, frekvence, vibrace a prožitky určují, jaké situace nám chodí do života!

A platí to i u lidstva celkově. Ve světě se odehrávají takové situace, jaký je vnitřní stav většiny populace!

Edí pokládá poslední otázku: „Co ti tvá vnitřní čarodějka přináší?“

Vnímám, jak tam naskakuje pan rozum a duše zahlásí se zdviženým prstem: „Ááá, ústřední centrála se nám zapojuje!“ To nás vesele rozesměje!

Jen na tu položenou otázku pomyslím a už se znovu propojuji s vnitřní čarodějkou, která říká: „Umožním ti poznání esence druhých lidí. Tak, že si s někým podáš ruku při seznámení, podíváš se mu do očí – a hned budeš VĚDĚT. Je to dar POZNÁNÍ ŽIVOTA.“  
Vidím toto POZNÁNÍ jako zlatou kouli, jejíž zlatavé světlo se rozprostírá všude kolem. Je to tak SILNÁ, RYZÍ ENERGIE „NAHOTY, ČISTOTY“, až mě to dojímá k slzám. Pak se mi derou z úst slova v naprosté jasnosti:

„SÍLA je v OCHOTĚ otevřít se do své ZRANITELNOSTI a pohlédnout v nitru na své STÍNY.
Poznat tak SAMA SEBE v CELISTVOSTI.
VĚDĚT, KÝM SKUTEČNĚ JSEM.“

Ke konci procesu vnímám neskutečný rozdíl i v mém těle! Nic mě nebolí. Naopak, mé tělo je uvolněné, nadnášené, sehrané jako jeden velký orchestr. Vidím se zevnitř i z venku. Jako bych viděla za OPONU veškerého dění tady na Zemi. Přijde mi to neskutečně humorné. Začínám se všemu, co mi přichází, od srdce smát!

Je mi jasné, že jsem v jiném stavu vědomí! Jako by mi někdo „píchnul injekci PRAVDY“ nebo jsem si šlehla „medicínu“ :-D! Následně vidím životní témata jako smrt, „probuzení“, jídlo a další…. stále z pohledu nad dualitou a utrpením.

>>Pokračování tohoto příběhu, jak se mi aktivovala v těle DMT a já se tak ocitla ve stavu rozšířeného stavu vědomí je ZDE<<
PS: Edí to zachytila i na kameru :-D!