Jak zjistit, zda je technika „psaní“ pro vás ta správná cesta k sebepoznání a osobnímu rozvoji?

Co se vám vybaví, když se řekne „psaní“?
Jaké vzpomínky, emoce se vám vynoří jako první?

Možná vás orosí vzpomínka na školní léta provázené češtinou, pravopisem a psaním slohovek a úlevně si oddychnete, že to je již minulostí.
Možná si řeknete, že téma psaní je jen pro lidi s vrozeným pisatelským skonem, že rozhodně není pro každého.
Možná, vám téma psaní vůbec nic neříká – ale to byste asi nemarnili čas nad tímto článkem :-D!

Tak, máte svoji jakoukoliv prvotní vzpomínku na „psaní“? Skvělé!
Teď ji dejte na chvíli bokem a pojďte se podívat na psaní JINAK!

 

Co kdybyste objevili, že díky psaní:

  • můžete sami odhalit spoustu souvislostí z vašeho života?
  • jasně uvidíte zacyklení ve vašem životě, ale taky řešení, jak z toho ven?
  • se naučíte vnímat váš život jako film a pak dokonce začnete sami psát scénář pokračování svého osobního příběhu?
  • se vám začnou vybavovat nejzapadlejší a nejrannější vzpomínky ve vašem podvědomí?
  • objevíte svoji vnitřní sílu, odvahu, svoji podstatu?
  • si uvědomíte, že nikdy nejste sami, ani na své starosti a těžkosti?
  • se naučíte SAMI nacházet v daný okamžik to nejvhodnější řešení, které vám pomůže řešit danou situaci?
  • objevíte další své nadání, přednosti, o kterých jste neměli ani tušení?
  • začnete zachytávat své myšlenky a jasně uvidíte, jestli vás podporují nebo odrazují od vašich záměrů?

Mohla bych pokračovat v seznamu dál 😊!

Pravidelné psaní a mapování života má opravdu nedozírné možnosti pro váš osobní růst a léčivý terapeutický přínos v jednom.

Ano, snažím se vás tímto příspěvkem navést na naprosto JINÉ PSANÍ, než jaké jste dosud pravděpodobně zažili.
Zapomeňte na gramatiku, sloh, jestli máte nějaké psací vlohy nebo ne.

Pokud je vaše zvědavost dostatečně velká z toho, co můžete v sobě najít za poklady, pak i prvotní nechuť a výmluvy půjdou z cesty a posadí se tiše do kouta.

Jak léčivý proces a „aha“ uvědomění díky psaní můžou proudit, vám nastíním skrze vlastní zkušenost.

Začátky mého pravidelného psaní se nesou ve znamení obrovské frustrace, napětí a pocitu, že nedokážu napsat ani pár řádek! První pokusy o pravidelné psaní začaly někdy v roce 2015, kdy jsem se rozhodla na popud jednoho kurzu zaznamenávat své podnikatelské krůčky. V té době se mi moc nedařilo, a tak ještě o tom psát a rýpat se v otevřených podnikatelských ranách bylo pěkně frustrující! Psaní bylo nepravidelné, nicméně z nějakého důvodu jsem to nevzala.

Přemýšlela jsem na tím, jaký vztah mám vlastně k psaní, jestli je skutečně pro mě, jestli s ním jen zbytečně neztrácím čas a zbytečně se nervuju. Vynořila se prvotní vzpomínka, že mě odjakživa přitahovaly knížky, do kterých jsem často něco vpisovala (to mi zůstalo doteď!), vždy jsem měla popsané papírky, čmáranice, ale žádné spisovatelské ambice jsem nikdy neměla.
Povedla se mi jen jedna slohovka na střední v maturitním ročníku. Téma bylo nějaký osobní zapeklitý zážitek. Vznikla povídka, jak jsem si myslela, že jsem spolkla špendlík a jak probíhalo šetření, jestli skončil v mých útrobách. Učitelka byla tak nadšená mou prací, že ji poslala do pořadu Balakáři jako námět ke zfilmování :-D! Nakonec povídka vyšla v časopise Vlasta.
Až teď zpětně si uvědomuji, že to „jak“ jsem ten příběh napsala, bylo v naprostém UVOLNĚNÍ bez očekávání hodnocení, tedy známky a myšlenek na to, jestli je to tak „správně“, jak to píšu. Prostě jsem se bavila a vůbec si to neuvědomila do jak tvůrčího procesu se ponořila…to uvědomění přišlo až po letech.
To byly začátky a první pokusy o pravidelné psaní.

Zlom a poznání opravdu léčivého, terapeutického, seberozvojového potenciálu psaní jsem ale objevila v době mého nejtěžšího životního období, v roce 2018.
Zoufale jsem hledala rady, pomoc v situaci, se kterou jsem neměla žádnou zkušenost a nevěděla jak ji řešit. Přestože se pomoc objevila (za což dosud děkuji), byla jen dočasná. Musela jsem čelit každodennímu strachu a stresu, měla tolik otázek, zmatku, pochybností a nikdo mi nebyl schopný jasně pomoci, na koho se obrátit o koho se „opřít“… 
Ve zlomovém okamžiku, kdy došlo k mimořádnému zážitku s Vyšším vědomím, mi bylo jasné, že jediný na koho se můžu spolehnout, důvěřovat a začít tak uzdravovat a měnit situaci, jsem já sama s důvěrou ve Vyšší vedení.

Jako by mně „něco“ vybízelo, abych začala psát vše, co se v mém nitru odehrávalo, srovnávala si myšlenky, emoce, zkušenosti, zážitky… Najednou se začaly vyjevovat hlubší souvislosti, které mě přivedly až do zoufalé situace. 

Díky psaní a ladění se na sama sebe, své srdce, sílila má vnitřní jistota a důvěra v to, co dělám. Nacházela jsem řešení a odvahu dělat v každodenním životě co bylo potřeba, aby se změnil můj život v pochopení, přijetí, vděčnost a radost!

Čím pravidelněji jsem psala, tím se vynořovaly hlubší a hlubší zásadní vzpomínky propojené se psaním, po časové ose zpět – od daného okamžiku až do nevědomě uložených vzpomínek z ranného dětství a ještě i dál…

První hlubší vzpomínka je na druhou třídu, kdy se rozdávaly pera. Těšila jsem se na TO PERO a dostala ho až v druhém kole. Velké zklamání, že ho nemám. Nešlo o to jak jsem psala, ale o to PSÁT konečně s PEREM – vždyť to je už jiná liga, než tužka, že? 😀
Další ještě silnější vzpomínka je někdy z období 3-5let. Oči mám tak v úrovni horizontu jídelního stolu. Stojím jako přikovaná a se zatajeným dechem pozoruji, jak taťka něco píše do notýsku. Byly to asi čísla sportky :-D. Ten klouzající zvuk propisky po papíru a tajemný pohled ve tváři, mě fascinoval. Už tehdy jsem vnímala psaní jako něco dobrodružného, tajemného, fascinujícího…
A pak se časem vynořila vzpomínka z minulého života, aniž bych o ni usilovala. Prostě přišla! Propojily se všechny vzpomínky, souvislosti a já věděla, že teď a tady navazuji na to, co jsem započala v jiném životě 🤍 Tu vzpomínku si ale zatím nechám pro sebe 😉  
Při psaní se vám můžou spustit i takové procesy, ale to se jedná opravdu už o pokročilou fázi psaní.

K čemu jsou takové vzpomínky užitečné?

Takto můžete odkrývat a léčit jakoukoliv oblast ve vašem životě. Zaměříte se na ni, začnete ji mapovat a pozorovat. V podstatě se zaměřujete na teď a tady a jdete po časové ose zpět. Začnou se vám skládat jednotlivé souvislosti z minulosti, díky kterým jasně uvidíte, JAK udělat potřebné změny v současnosti, aby jste nejednali na podvědomých myšlenkách minulosti, které vám znemožňují jakýkoliv posun v životě! 
Snad jsem vás do toho moc nezamotala :-D!

To nejpodstatnější pro teď a tady je, že díky pár minutám denně vás psaní uvede do prostoru SEBEREFLEXE.
Vytvoříte si tak drahocenný čas pro sebe, ze kterého můžete čerpat vnitřní sílu, odvahu, odpovědi do dalších dnů, navzdory životním okolnostem.

Jak tedy zjistit, jestli je psaní pro vás ta správná technika k osobnímu rozvoji?

Jednoduše!
Vyzkoušejte si psaní JINÝM způsobem SAMI.

S radostí vám ukážu jak na to! Bude mi potěšením, provést vás procesem seberozvojového psaní. Pero, ale budete držet vy ;-)! 

Tak co na to vaše zvědavost? Je větší než prvotní vzpomínky na psaní, které se vám vybavily na začátku článku?
Jestli ano, pak vás zvu na stránku kurzu Seberozvojové psaní, aneb sám sobě terapeutem, kde můžete odstartovat vaši psací sebereflexi.
Těším se na vás 💜 

Jana Červenková
Průvodkyně na cestě životních proměn "Otevři své srdce - změň svůj vnitřní svět - promění se tvé vyzařování - změní se tvůj život i vnější svět ♥" Více o Janě najdete zde>>> Jana je autorka projektů Otevři své srdce a Seberozvojové psaní, aneb sám sobě terapeutem
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.