ZÁŽITEK Z ROZŠÍŘENÉHO STAVU VĚDOMÍ

POKRAČOVÁNÍ – 2. DÍL ESENCE DUŠE 

Je to vlastně trochu paradox. Vůbec jsem o stav rozšířeného vědomí neusilovala. Do chvíle vlastního prožitku jsem dokonce měla zato, že takto živý stav rozšířeného vědomí zažívají buď jen osvícení mistři nebo je k jeho vyvolání potřeba užít některou z halucinogenních medicín.

A přesto se v něm během sezení s Edí ocitám. Jasně si uvědomuji, že do stavu rozšířeného vědomí, prožitku dosud nepoznané jednoty a celistvosti mě přivádí jednak procítění hlubokého soucitu se všemi a vším, spolu s mým odhodláním a PŘIPRAVENOSTÍ nahlédnout do svého nitra a ochotou se setkat sama v sobě se vším, co tam uvidím.

Jako by se UVĚDOMĚNÍ těchto dvou prožitků v daný okamžik propojilo a jejich energie mě vyvezla vnitřním výtahem nahoru, do nejvyšších pater úrovní vnímání.
Nad dualitu, utrpení i čas.
V tento moment je mi UMOŽNĚNO vnímat svět jako hru z nejvyšších úrovní poznání – z místa laskavého humoru.

V ten okamžik začínám vidět situace běžného života dosud nepoznaným způsobem…. všechny ty starosti, usilování, dokazování druhým, osobní důležitost a další mi přijdou legrační. Přesto je neustále přítomen hluboký soucit a pochopení.
Vnímám ale, jak je ten humor jiný. S laskavou a jiskřivou jasností a s takovým soucitem ho zažívám poprvé. Opět přichází uvědomění, že to humorné naladění je ve mně samotné…. je to součást mé esence duše, se kterou jsem se chvíli předtím setkala při provázení s Edí.

Připadám si, jako by mi někdo „píchnul injekci PRAVDY“ nebo jsem si šlehla „medicínu“. Vychechtaně, jak kdybych byla opravdu zhulená, říkám Edí: „Vidíš, jak ze mě to THC stříká?“ V tu chvíli ani pořádně nevím, co to je za látku! Později mi dochází, že THC se do těla dostává při užití konopí. Jo, tak to vysvětluje můj vysmátý stav! Až na jednu drobnost. Nic jsem si nevzala!

Později se dozvídám, že se mi v těle uvolnila látka DMT, která je v mozku. Aktivují ji většinou právě některé „medicíny“. Pro vědce je DMT zatím záhadou, ale naměřili ji lidem ve stavu klinické smrti. Takže nejspíš budu záhada i já!

Následují prožitky tak hluboké a pravdivé, že je velmi obtížné je slovy vůbec popsat. Jakoby se mi pro ně ani slov nedostávalo. A to je čeština jeden z nejbohatších jazyků!

Jako první mě zavádí energie soucitu do prožitku pochopení pro všechny lidi

Z tohoto pohledu vidím, že naprosto každý z nás má svou jedinečnou cestu, kterou je třeba respektovat. Každý má svůj úkol a taky potřebnou kapacitu na to ho zvládnout. Je to mise jeho života, která se může značně lišit od té naší. Naše opravdová pomoc nespočívá v konkrétní pomoci, vnucování našeho pohledu nebo dávání dobře míněných rad. Ale v přijetí toho, v jaké fázi svého vývoje se daný člověk nachází, v pochopení rozlišnosti a v umění nechat ho být tak, jak je…. dokud on sám nezačne chtít objevovat, rozvíjet se a měnit. Jo, jo, především u našich nejbližších to je výzva!

Vidím, jak pochopení a laskavost vytváří prostor pro přijetí a lásku, která se stává tím pravým komunikačním kanálem.

Naskakuje mi k tomu téma lidí, kteří se považují za „probuzené“, ale přitom řeší druhé a hodnotí jejich životy, aniž si to uvědomují… můžu se doslova uřvat smíchy, jaká to je iluze! Jen další „sladkost“, na kterou se někteří lepí jako na lízátko!
Pokud je totiž člověk „probuzený“, tak má to nejvyšší poznání a pochopení a nemá zapotřebí nikoho soudit…. a to ani vraha, ani válečníky, ani politiky, natož své blízké! Zaplavuje ho pochopení na všech úrovních. Ale POZOR! To samozřejmě neznamená, že schvaluje jejich činy tady na Zemi a je vůči nim netečný!

A pak přichází další velké téma – SMRT

Smrt, tak jak ji známe, neexistuje! Je to opět velká iluze! Když člověk „zemře“, tak pouze opustí své tělo, svou schránku…. hmotnou část, díky které se může projevit a zažívat život na Zemi. Ale jeho podstata existuje dál. A v tomto stavu je to tak hmatatelné! Smrt je noblesní dáma, laskavá PRŮVODKYNĚ, která nás bezpečně a láskyplně převádí z jedné dimenze do druhé.

To, co nás bolí, je pocit ztráty blízkého člověka či domácího mazlíčka, po kterém zůstane fyzicky prázdné místo. Naši bolest pak jitří i způsob, jakým opustil fyzické tělo, pokud je to spojené s jeho utrpením.

Prožít si smutek při odchodu někoho blízkého je naprosto v pořádku…. dere se mi tam doslova slovo žádoucí. Projít si tím přirozeným smutkem je lidské! Ale uvíznout v lítosti a utrpení, to dělá ze života peklo.

Vidím to POZNÁNÍ tak barvitě, pravdivě, v jiskřivé jasnosti a dívám se na svůj mozek, respektive na rozum. Je absolutně paralyzovaný, odpojený. Vůbec ho ani nenapadne se ozvat „haló, tady jsem!“. V tomto stavu jde vše mimo něj! To mě neuvěřitelně rozchechtá! A zároveň svůj mozek a jeho myšlení vnímám jako miláčka. Vysílám mu soucit a pochopení…. je můj velký parťák, ale ne diktátor. Usmívá se a čeká jako pejsek na povel, kdy pro mě může něco udělat.

Mezi těmito vhledy mám už otevřené oči a plně komunikuji s Edí. Cítím se tak zvláštně, jinak… na co pohlédnu, na co pomyslím, tomu se začnu neskutečně smát…. vidím příběh, který jsme jako lidé k dané situaci, věci, prožitku (prostě čemukoliv) přiřadili a věříme tomu, že tohle je PRAVDA!

Je to tak klidný, hřejivý stav plný jasnosti… jen mě bolí břicho a pálí líce od slz, jak chytám záchvaty smíchu.

Rozšířený stav vědomí a vhled do skutečné podstaty života – skrze holuba

Jdeme se s Edí „uzemnit“ jídlem do restaurace. DMT cítím v těle pořád v plné síle. A tak po cestě zažijeme další vhled do skutečné podstaty života.

Přecházíme přes cestu, Edí mě zatahá za ruku a se soucitem k mrtvému holubovi na zemi, řekne: „Janí, pozor, ať na něj nešlápneš!“ a mění můj směr chůze, abych se mu vyhnula.

Pohlédnu na holuba a ptám se Edí:
„Víš, jaký je rozdíl mezi mrtvým holubem a prázdným obalem od čokolády?“

Edí na mě vyvalí oči a překvapivě říká: „Nee?!“

A já: „Žádný! Obojí je jen obal!“ a zase se směju jako zhulená :-D!
Edí v ten moment rozchechtá víc to, jak se řehtám já, než pointa samotná.

Tak jí to pak vysvětluju: „To je haluz, co? Vidíme mrtvého holuba, ale ve skutečnosti tam není, tak jako není čokoláda v obalu, když je snězená. Vidíme totiž jen kousek hmoty, který má podobu holuba, ale esenci toho holuba vnímám jinde!“ Směju se tomu, jak je to jasné!

Později mi Edí řekne, že jsem ji tímto prožitkem „vzala nad utrpení“, protože viděla mrtvého holuba a pocítila lítost!

Rozšířený stav vědomí a pohled na jídlo

Další příhoda se odehrává v restauraci. Nabírám nudle na vidličku a najednou se začnu neskutečně smát! Přijde mi tak směšné, jak si tady vytváříme domněnky o tom, co je zdravé a co je nezdravé… jaká máme přesvědčení o tom co, jak, kdy a proč jíst. Slzím smíchy! (ve videu) A přitom je to tak snadné! Stačí se naladit sám na sebe a navnímat, co v daný okamžik prospěje mému tělu a co mi dodá energii.

Lidská „důležitost“

Následně se mi ukazuje obraz toho, jak jsme tady na Zemi malí, jaké hry tady hrajeme, jak si myslíme, že jsme důležití a jak se snažíme ovládat a ovlivňovat planetu. A přitom stačí, aby se Země trochu více otřásla, až ji pořádně „zasvědí“, jak s ní my, lidé, zacházíme…. a rázem skončí všechny hry.
Tak jak se to stalo už několikrát v minulosti. Tím nepředpovídám konec světa ani katastrofu, ale naopak UVĚDOMĚNÍ, že náš pomyslný lidský konec může nastat kdykoliv. A je jedno jakým způsobem.

To, proč se sem vlastně vracíme a hrajeme tady na Zemi ty hry, je pro zvýšení úrovně našeho vědomí – pro poznání na úrovni duše.
Je to poznání nás samotných! To je jediné „bohatství“, které s námi putuje napříč životy.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Odeznívání stavu rozšířeného vědomí

Vlna humoru pozvolna dojíždí ještě ve vlaku cestou domů. Občasné záchvaty smíchu mě neopouští ani v kupéčku, kde cestuji spolu s pěti mladými muži! Má ten Vesmír ale smysl pro humor :-D!

Nepomohlo ani místo u okna, ruka a vlasy v obličeji. Smíchem mi nadskakuje celé tělo. Pak už začínám i vědomě dýchat a přeju si, ať ten stav konečně opadne. Všichni se chechtají se mnou, aniž vědí, čemu se směju já. Dokonce dva z nich po chvíli odloží své telefony. Zřejmě na nich není taková zábava jako se mnou :-D!

Vůbec se o ničem nebavíme, jen čekají a po očku sledují, kdy se opět začnu smát. Jako když čekáte na malé dítě, kdy se zasměje. Tento smích je čistý, hřejivý, jiskřivý, rozesmívá snad každičkou buňku v těle a pozvedá do jiné úrovně.

Nechávám tento stav postupně odeznívat. Po hodině už se pro mě stává ovladatelným a v tu chvíli čtyři mladíci z vlaku vystupují. Usmějeme se na sebe a v jejich očích vidím radost, živost. Dokonce mi ještě venku mávají.

Po dalších 2,5 hodinách jízdy se účinek DMT téměř vytrácí.
Opět jako výtahem pomalu sjíždím do této „reality“. Přeju si jediné…. ať mě to hluboké pochopení souvislostí a jasnosti při tomto prožitku provází neustále!

A už rozumím i tomu, jak je snadné podlehnout halucinogenním látkám a závislostem všeobecně. Procitnutí z tohoto stavu je totiž jako probudit se v naprosto jiném světě.

Po tomto prožitku vnímám pestrost a živost každodenního života. BYTÍ, které má tolik podob a prožitků – prostě all inclusive!

Jsem přesvědčená, že tento stav může zažít kdokoliv z nás. A bez podání „medicíny“.
Stačí se plně otevřít životu ve všech jeho podobách bez posuzování… a taky sami sobě navzdory všemu, co tam můžeme spatřit.
Pak si tento stav najde vás. Třeba jen tak při procházce přírodou nebo při prožívání čiré vnitřní radosti či v odvaze odevzdání se své nejhlubší bolesti.

Ze srdce si přeji, nechť vás z tohoto příběhu zasáhne alespoň kousek poznání, kterého se dostalo mně.